Milí Boží přátelé,

V celé Evropě i v naší zemi v těchto dnech je nejčastěji frekventované slovo koronavirus. Vláda se snaží lidi ochránit všemi možnými prostředky, aby se toto šíření viru zastavilo — to je rozumné. Já se pokusím vložit do toho, co se děje duchovní rozměr. Jako člověk věřící se prám: Co nám tím vším chce říci Bůh? Velmi výstižně to vyjádřil olomoucký arcibiskup Jan Graubner ve své modlitbě k této mimořádné době. Rád bych z ní část ocitoval:

Pokorně a se zahanbením v tváři přiznáváme, že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků, hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin, nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád. K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc. Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře. Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků. Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy, vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí, chovali se jako páni světa a vládci stvoření, upravovali si zákony i pravidla myšlení. Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní, a absolutní je už jen naše nabubřelé já. Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.

Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení. Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko. Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši, že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem. Jiní prchají před válkou, která se vede proto, Aby měl někdo větší zisk, vliv a moc, aby byl odbyt zbraní a jinde měli slušní lidé práci. Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem, jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo i bídu chudáků v rozvojových zemích. Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost, chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům, pravá dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů, na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí, protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu. Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci, milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit, a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat.

Mons. Jan Graubner (zdroj)

Já se s těmito slovy ztotožňuji, ale rozumím, že se vším nemusíte souhlasit. Ale kdyby alespoň něco vás vedlo k zamyšlení, tak je to dobře. Křesťané nyní prožívají dobu postní — letos ve zvláštním režimu různých opatření. Nastalá situace, kdy opravdový půst od všeho nepodstatného drží celá společnost, je opravdu výzvou. K rozlišení toho co vlastně potřebujeme ke svému životu a čeho všeho jsme se schopni vzdát, až dojdeme k tomu nejpodstatnějšímu a to jsou vztahy. Pro věřící na prvním místě vztah k Bohu, od kterého vše máme a vztah k lidem, skrze které nám Bůh rovněž projevuje svou lásku.